Cesta lidského zkoumání vesmíru je dlouhá a vášnivá. Od prvního startu nosné rakety do vesmíru, po průzkum Měsíce a Marsu a procházku astronautů mimo kabinu, každý krok ukazuje lidskou vytrvalou honbu za mořem hvězd.
Když se však na Zemi podíváme na pozadí rozlehlého vesmíru, budeme překvapeni její malostí. V minulém století nám fotografie pořízené astronauty Apolla v různých fázích ukázaly, jak Země vypadá, jak se vzdálenost postupně zvětšovala. Od „modrých kuliček“ po „východ slunce“ až po rodinný portrét, který pořídila sonda vzdálená 5 milionů kilometrů, Země se postupně změnila ze šokující modré planety na velmi malou existenci a Měsíc je ještě bezvýznamnější.
Dnes nás fotografie odeslané zpět Voyagerem 1, který má nalétáno 22,98 miliardy kilometrů, nutí hluboce si uvědomit malost Země. Vědci se domnívají, že na okraji sluneční soustavy může být Oortův oblak. Poloměr sluneční soustavy je asi 1 světelný rok. Voyageru bude trvat 1 30,000 let, než opustí sluneční soustavu. Průměr vesmíru je úžasných 93 miliard světelných let. I když se ze země na okraj vesmíru dostanete rychlostí světla, bude to trvat 46,5 miliardy let. V tomto obrovském vesmíru je těžké popsat, jak malí jsou lidé ve srovnání s vesmírem.
Jaký bude tedy konečný výsledek pozemšťanů? Je velmi pravděpodobné, že na Zemi přežijí. Stejně jako periodické vymírání jiných organismů a vznik nových druhů v historii, lidé nemusí být schopni uniknout takovému koloběhu osudu. To ale neznamená, že se musíme vzdát průzkumu a úsilí. Je to právě proto, že si uvědomujeme malost Země, měli bychom si tuto modrou planetu vážit, pokračovat v rozšiřování našeho chápání vesmíru a nacházet další možnosti pro budoucnost lidstva.
Ve velkolepém obrazu vesmíru, přestože je Země malá, nese naděje a sny lidstva. Měli bychom si zachovat úctu a pokračovat v cestě za poznáním vesmíru.